Vznik osad Smíchov a Košíře (5.kapitola)

9. července 2011 v 17:50 | zh |  V dobách kartuziánů
Kartouzský, ale i plaský, mělnický a svatojiřský církevní majetek na našem území se stal z valné většiny vlastnictvím Starého Města a Menšího Města (Malá Strana), případně jednotlivých, povětšinou opět staroměstských či malostranských měšťanů a šlechticů. Několik usedlostí u svatojakubského kostela bylo přece jen navráceno svatojiřským benediktýnkám a některé dědiny si udržela i královská komora. Daně na Smíchově vybíral staroměstský úřad a výnosy se používaly na opravu Karlova mostu a údržbu cest. Obyvatelstvo začalo podléhat jednomu rychtáři, a tak se oblast s doposud nejednotným vývojem začala přetvářet v jednotnou osadu. Zřejmě prvním smíchovským rychtářem byl Václav Strniště (připomínán k r.1454), dalším známým Jakub Novoměstský (1491-97).


Vodárenská věž patří k nejstarším památkám Smíchova a je víceméně jediným zbytkem renesance na Smíchově (vedle portálu ze Slavatova letohrádku, který je uchován v pražském lapidáriu)

Roku 1483 postavil mlynář Petržílek na ostrově, který dodnes nese jeho jméno, mlýn. Od r.1523 ostrov patřil obci Malostranské, která zde vystavěla vodárenskou věž (1562) určenou k zásobování malostranských kašen. Věž byla dlouho jednou z dominant území a dnes patří k nejstarším stavebním památkám Smíchova.

Také v následujícím období si levý břeh Vltavy zachovával svůj malebný ráz, o čemž svědčí i starobylé místní názvy "Rajská zahrada" či "V Ráji". Nevelká osada ukrývající se v bujné zeleni ovocných sadů a zahrad, které přerušovaly rozlehlé pásy polností a tyčkoví chmelnic, získávala postupně vybavenost rodící se obce - mlýny, krčmy, kovárny apod.

Roku 1548 byl Staroměstským - vlastníkům největší části obce, za účast v měšťansko šlechtickém odporu proti Ferdinandovi I. Smíchov odňat. (Jednalo se o odmítnutí účastnit se vojenského zásahu ve Svaté říši proti luteránům, když císař svolal zemskou hotovost bez svolení zemského sněmu.) Ale už roku 1594 ho opět získali od Jana Kutovce zpět. Drželi ho do bělohorských událostí, kdy r. 1622 připadl Václavu Michnovi z Vacínova.


Košíře v této době tvoří dvě osady - Přední Košíře a Zadní Košíře (někdy uváděno též Větší a Menší, Dolní a Horní). Centrem Zadních Košíř a sídlem majitelů této části území byl Názovský dvůr. Blíže o něm pojednáváme v předchozí kapitole. Po husitských bouřích není situace kolem majitelů zdejšího území dost přehledná. Když se Jiří z Poděbrad dohodl s Pražany které pozemky patří královské koruně a které jim, přiřkl druhý významný dvůr (zřejmě v Předních Košířích) Vaňkovi Valečovskému. Krátce mu patřil i dvůr Názovský, ale ten neudržel. Ostatně jeho význam zřejmě během 15.století postupně upadal. Zdá se, že v souvislosti s majiteli rozsáhlých pozemků v různých polohách Košíř se nyní začíná mluvit spíše o dvoře v údolí potoka, na úpatí vrchu Věneček, který je později označován jako dvůr purkrabský. Mezi významnými majiteli Košíř se v 16.století uvádějí Myslíkovi z Hyršova, Sixtové z Ottersdorfu, pak Schwarzenbergové. Přestože majitelů v oblasti dnešních Košíř bylo zřejmě více, největší část s dvorem byla roku 1597 zakoupena pro úřad nejvyššího purkrabího. Nejvyšší purkrabí byl správce Pražského hradu a přední zemský úředník, v podstatě první osoba po králi. Purkrabí dosazoval též rychtáře a obecní konšele do Košíř. Purkrabství koupilo Košíře od Jáchyma Voldřicha z Hradce za 13.370 kop míšeňských. Předmětem obchodu, který byl smluvně zaznamenán v zemských deskách, byla veškerá stavení a hospodářství s příslušenstvím, hospodářství, dědiny, štěpnice, hájky, mlýn se třemi rybníčky, krčmy, kterých bylo jedenáct, nový pivovar na Újezdě, veškeré oseté obilí, 8 koní, 12 krav, 5 kusů hovězího dobytka, 21 prasat a 150 ovcí a 27 lidí v Košířích a na Újezdě. (Přesnou citaci ze Zemských desek najdete na konci stránky.)

Bývalé košířské purkrabství

Staré fotografie pocházejí z r.1940 a vidíme na nich pohled na křižovatku ulic Vrchlického a Jinonické, kde stál rozsáhlý kdysi purkrabský dvůr č.p.18. V době před 2.světovou válkou dvůr sloužil jako statek židovského velkostatkáře Karla Schablina. S výjimkou jedné nízké budovy, která stojí dodnes, byl celý areál srovnán se zemí mezi roky 1964-1971. Fotografie pro srovnání se současným stavem jsou z r.2006.






"Joachym Voldřich z Hradce dvůr Košíře se vším stavením a svršky v něm zuostávajícími zejména se vším obilím ositejm, s vosmi koňmi, dvanácti kravami, paterejm hovězího dobytka, dvaceti a jedno svinskýho pohlaví a sto a padesát pohlaví vovčího, též s jinejm dvorskejm hospodářstvím, s dědinami, štěpnicemi, hájky, s mlejncem, se třemi rybníčky, s lidmi v Košířích a na Oujezdě, jichž osedlých dvaceti sedm jest, s jedenácti krčmami a s pivovarem na Oujezdě vnově vystaveným a s tím se vším, což k těm kusům jmenovaným přináleží, ve 13.370 kopách míšeňských téhož statku k ouřadu nejvyššího purkrabství Pražského nechati a k němu jej místo těch odprodaných kusů připojiti chce; a poznavše to vskutku, že za tu sumu týž statek dobře stoji, jej od něho Joachyma Voldřicha z Hradce podle moci sobě sněmem obecním dané přijímají a jej k témuž ouřadu purkrabství Pražského připojují, tak že se již více a dále pro to uprodání statku od téhož úřadu nejvyššího purkrabství Pražského od někdy Adama z Hradce učiněného na něho Joachyma Voldřicha z Hradce fini na dědice a budoucí jeho žádnej potahovati ani navracovati nemá nyní i na časy budoucí. Však poněvadž týž statek Košířskej vo 2.838 kop 20 gr. m. dražší nežli on Adam z Hradce, nejvyšší purkrabě Pražskej, za statek od toho ouřadu prodanej utržil jest, protož taková suma jemu Joachymovi z Hradce z peněz k zemi (předešlými sněmy léta 15%. a 1597 drženými) vymíněných dána a zaplacena bejti má, a to konečně mezi tímto časem a sv. Havlem nejprv příštím."
(Zemské desky z r.1597)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David David | Web | 22. ledna 2013 v 17:59 | Reagovat

hezký článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama