Epidemie moru (5.kapitola)

7. července 2011 v 22:31 | zh |  Baroko - války, mor i rozkvět

Roku 1679 zachvátila Smíchov stejně jako celou Prahu morová epidemie. Malostranský vlašský špitál tehdy v Košířích koupil od dominikánů vinici Polidorku a založil zde Lazaret s kaplí P.Marie a společně s ním i morový hřbitov, který byl zpočátku používán jen v dobách epidemií (mor 1679-80, 1713-14, černé neštovice 1771-72). Mimo epidemie se na tomto prostranství prý pásl dobytek. Péči o nemocné v Košířích zajišťovalo osm jezuitských bratrů z řádu Tovaryšstva Ježíšova. Nepřežil ani jeden z nich. Byli společně pohřbeni v místech, kde dnes stojí kostel Nejsvětější trojice. Nad místem jejich odpočinku byl zasazen raně barokní kovový kříž, který byl později přenesen k řádovému hrobu na vyšehradském Slavíně. Nese latinský nápis "Stůj, poutníče a čti na desce této oběti lásky, pravé tovaryše Ježíšovy, morem uchvácené." Přidána jsou jména zemřelých. Roku 1703 zde byla postavena kaple sv. Rocha, ochránce proti zákeřné epidemii a r.1715 barokní kaple Nejsvětější Trojice, která byla r.1724 přestavěna podle Dienzenhofera a nakonec ji zcela nahradil kostel stejného zasvěcení z r.1837. Morový špitál byl zřízen také v nedalekých Jinonicích. Mrtvé pohřbívali na úpatí nejvyšší košířské hory Vidoule.

Morová kaple sv.Rocha v Košířích (1703 - 1951). Zbořena byla při rozšiřování Plzeňské třídy.


Příčinu strašlivé nemoci lidé dlouho nemohli odhalit. Častěji sice postihovala nuzáky žijící v nehygienických podmínkách, ale doprovázela také táhnoucí vojska a nevyhýbala se ani nejvyšším vrstvám. Ani sám císař Leopold I. tehdy nenacházel klidné sídle pro své panování. Z Vídně, kde si mor vyžádal 20 000 obětí, prchl na doporučení svého lékaře do Prahy. Když epidemie dorazila i sem, putoval za bezpečím do Brandýsa nad Labem, Poděbrad a Pardubic, kde mu pro změnu hrozilo selské povstání, takže se musel vrátit zpět do Rakouska. Morová rána na počátku 80.let 17.století spadá do neutěšeného období selských povstání proti vrchnostenskému útlaku, která byla důsledkem Leopoldova přísného robotního patentu.
Ve smyslu středověkého myšlení byl mor často považován za Boží trest za spáchané hříchy. Mor se projevoval horečkou, bolestmi břicha a mohutným zduřením uzlin v podpaží a tříslech. Nemocní obvykle nepřežili déle než týden.

Dobový braz lékaře za časů moru.
Zobák byl vyplněný vonnými bylinami a sloužil jako filtr a ochrana před zápachem


Lékaři byli zcela bezmocní. Vykuřování jalovcem a sírou, výplachy úst octem, očistné střevní nálevy i absurdní doporučení nutnosti psychické pohody - nic z těchto lékařských rad nemělo úspěch. Nejúčinějším se zdál být útěk z místa epidemie. Odcestovat si však tehdy mohl dovolit málokdo. Hromadně ale prchali doktoři. V 80. letech 17. století zůstali v celé Praze pro tisíce nemocných jenom tři lékaři a několik lazebníků. Péče o umírající pak bývala svěřována zločincům odsouzeným na smrt.

Mor naposledy vážně ohrozil Evropu v letech 1713-15 v souvislosti s předchozími válečnými událostmi. Pak se již objevil jen ojediněle. Přispěla k tomu zřejmě přísnější hygienická opatření, zejména zřízení kanalizace.Až koncem 19.století byl původce moru odhalen - bakterie Yersinia pestis přenášený na člověka přes blechy přemnožených krys a dalších hlodavců. Mor, který bychom dnes přeléčili antibiotiky, si v 17. století vyžádal více obětí než krutá třicetiletá válka. V Praze v letech 1679 - 80 stál mor 32 000 lidských životů. Epidemie, která přišla o půl století dříve ale zahubila údajně na 65 000 Pražanů.

Se smrtícími epidemiemi se však obyvatelé potýkali i nadále. Byla to zejména zhoubná cholera (na Smíchově r.1831, 1836, 1849, 1855, 1864, 1866 a v menší míře ještě v letech 1872-73). Mnohé oběti si vyžádaly také neštovice, které se společně s cholerou objevily roku 1873, opět 1876 a pak ještě řidčeji několikrát, než koncem roku 1880 vymizely.




 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama