Červenec 2011

Nájezdy Pasovských (2.kapitola)

7. července 2011 v 22:30 | zh |  Baroko - války, mor i rozkvět
Kultivovanou podobu doposud utěšeně vzkvétajícího Smíchova zrušily nájezdy pasovských vojsk v roce 1611 a třicetiletá válka, zejména roky 1639 a 1648. Smíchov a Košíře ve své historii několikrát posloužily hordám cizích vojsk jako příhodné místo k rozbití vojenského tábora v blízkosti městské brány. Že na to místní obyvatelstvo doplácelo, není třeba zdůrazňovat.

Nejinak tomu bylo i tehdy, kdy sem přitáhli žoldnéři ambiciozního pasovského biskupa, císařova bratrance Leopolda vedení plukovníkem Lorenzem de Ramme. Místo proklamované mise na podporu císaře a katolicismu v Čechách tu vojáci, kteří dlouhodobě strádali hlady a marně čekali na slíbený žold, využili příležitosti a loupili a rabovali. Říkalo se tehdy, že "nad jejich hovadskými skutky by mohlo kamení splakati". Mnohá stavení lehla popelem, za své vzaly i vzrostlé vinice a často umělecky upravené zahrady. Cenné stromy a réva byly užity na otop. Na smíchovských svazích Petřína pod hradbami města, kde si až v 19.století rod Kinských vybudoval své reprezentativní sídlo, zůstala z pěkné vinice sloužící ke kratochvilným vycházkám, nadlouho jen křovinatá pustina zvaná Vrabcovna.

Pasovské žoldáky hodlal využít císař Rudolf II. proti českým stavům a svému bratru Matyášovi. Prahu napadli přes vyjednávání o ústupu nečekaně o masopustu 15.února 1611. Před Kartouzskou bránu se dostali přes košířské údolí a chabě zabezpečenou a nedbale hlídanou bránu celkem snadno překonali. Zikmund Winter popisuje na zákkladě archivních materiálů, že se na Kartouzskou bránu poněkud zapomnělo a byla tedy jen narychlo zavalována, neboť se útok z této strany nečekal. Disciplína vojáků byla prý "mdlá" a jejich hlavní starostí byly masopustní veselice. Otrávení z toho, že se již nemohou někde bavit, se povětšinou povalovali na hradbách, v bytě braného nebo v přilehlé Krásné zahradě při Vltavě. Také role velitele věže - kulhavého kaprála Valentina byla podivná. Musel se hájit z nařčení, že se nechal uplatit a Pasovským usnadnil průnik. Pasovští se nepozorovaně proplížili košířskou úžlabinou od ležení na Bílé Hoře, překonali malou fortničku na hradbách a už se jim otevřela cesta na Malou Stranu i Staré Město, kde usilovně rabovali, ničili domy a dopuštěli se násilí na ženách. Provázelo je jen několik chabých výstřelů. Vojáci bránu kvapně opustili...

Pozváním cizí "zběře", která si počínala velmi krutě, si Rudolf poštval lid proti sobě a byl nakonec nucen uvolnit českou korunu Matyášovi, který Pasovské úspěšně zahnal.

Na výřezu vidíme přibližnou podobu původní gotické brány oddělující dnešní Smíchov a pražský Újezd