Srpen 2010

Usedlost Popelka č. p. 214, 215, 160 – zaniklá

22. srpna 2010 v 17:19 | zh |  Košířské usedlosti

Na počátku historie Popelky stojí středověká vinice. Sám její název je spojován s rodem Popelů z Lobkovic. Údajně zde rád na původní usedlosti pobýval kníže a nejvyšší kancléř Zdeněk Popel z Lobkovic, který nebyl v oblibě u českých stavů, neboť odmítal svobodu vyznání. Název Popelka je však poprvé datován až k roku 1704, bezmála osmdesát let po Zdeňkově smrti, což vyvolává jisté pochybnosti o původu názvu usedlosti.

Popelka
Popelka
Popelka

V první polovině 19. století byla Popelka ještě vedena pod jediným číslem popisným 160. Tehdy stejně jako Cihlářka a Provaznice patřila Karlu Dittrichovi. Do konce století postupně přibývalo nejrůznějších budov, které vytvořily na Popelce celou osadu. Ta byla nakonec rozdělena na tři části - na č.p.214, č.p.215 a hospodářské křídlo původní usedlosti, která kolem roku 1900 zanikla. Pod číslem 160 tak zůstaly budovy odprodané Izraelské obci košířské k adaptaci na školu a modlitebnu. V ní se košířští Židé modlili až do začátku 2.světové války.

Popelka
Popelka
Popelka
Popelka

Na místě původní Popelky vyrostla po 1.světové válce malá továrna Františka Tamchyny. Jediným pozůstatkem na prastarou usedlost zůstala salla terena z konce 18.století, která ovšem původnímu účelu již nesloužila a byla využívána jako koňská stáj. Přistavěn k ní byl i příbytek pro čeleď. Po století devastace a postupném zarůstání okolní bujnou vegetací se roku 2007 dočkala tato památka nevídané obnovy od MČ Praha 5. Její okolí však není příliš utěšené. Památka je zastíněna garážemi ze 70.let minulého století a okolní les nese stopy bezdomoveckých kutlochů. Další využití sally tereny a její chránění před útoky vandalů je tedy zatím neurčité Existuje však studijní architektonická práce, která se touto otázkou zabývá.

Popelka
Popelka
Popelka
Kdo by této ruině prorokoval, že se ještě zaskví v plné kráse?
Popelka
Popelka
Popelka


Na č.p.215 dnes stojí nový Hotel Popelka.

Usedlost Nesypka č.p. 108 – zaniklá

22. srpna 2010 v 14:20 | zh |  Smíchovské usedlosti
Nesypka
Nesypka kaple


Na místě původního středověkého viničního domku s lisem byla ve 2. polovině 17.století vybudována nevelká patrová stavba. Součástí usedlosti byla od roku 1667 také původně raně barokní kaple. Jméno Nesypka pochází od prokurátora Jiřího Maxmiliána Nesyby, který ji koupil roku 1718.Ten také nechal roku 1732 upravit kapli do dnešní podoby a zasvětit Nejsvětější trojici. Kaple má segmentově vypouklé stěny a zvoncovitou střechu, zakončenou věžičkou s lucernou. Josefínské reformy sice náboženskou činnost v kapli zatrhly, ale s novým majitelem - pražským prýmkařem Františkem Scheibou byla opět obnovena. Nesypka byla zbourána již počátkem 20. století. Kaple přetrvala do dnešních dnů. Její část ale musela ustoupit úpravě komunikace a celkový stav památky, obývané po desetiletí bezdomovci, byl po dlouhá léta havarijní. Od roku 2008 je v soukromém vlastnictví vlivného advokáta Karla Muzikáře, který bydlí v nedaleké vile. Na vlastní náklady nechal kapli pěkně zrekonstruovat.


Kaple Nejsvětější trojice
Kaple Nejsvětější trojice
Kaple po dlouhá desetiletí chátrala

Kaple po rekonstrukci
Kaple po rekonstrukci

Pamětní desky, pomníky a hroby obětí války

22. srpna 2010 v 12:37 | zh |  Za 2.světové války

KOŠÍŘE


Naskové 1/1189 (na stěně objektu TELLUS) - Kovová deska s plastikou padlým

V Cibulkách 47/515 (na fasádě vily rodiny Karlových)    Rudolf Karel (9.11.1880, Plzeň - 6. 3. 1945, Terezín), přední hudební skladatel a dirigent, komponoval i ve vězení

Rudolf Karel


Slávy Horníka 23/200 (na fasádě domu)    Antonín Štochl, starosta Košíř, zasloužil se o výstavbu na Plzeňské; zastánce dělnických práv, vedoucí tiskárny Práva lidu, starosta DTJ Košíře, sociální demokrat a zakladatel Strany práce; umučen 19.11.1942 v Magdeburku

Tůmova 8/185 (na fasádě domu) Rodina Karpelesových (umučeni)a S. Charubský (padl 5.5.1945 v boji o Čs. rozhlas)

Karpelesovi


Musílkova 5/208 (ve výklenku zdi)    9 pracovníkům fy.Srb a Štys, ZPA

Plzeňská (na plotě pod bytovkou U Klimentky 1/2703, k.ú.Smích.)  Slávka Kampová (oběť leteckého útoku dne 7.5.1945, zemřela ve věku 14 let)

Klamovka 2051 (za vstupem do objektu TJ Sokol Praha Košíře, k.ú.Smích.) Deska obětem světové války (z řad členů) 18 jmen, Deska obětem 1939-1945 (z řad členů)12 jmen; (na fasádě objektu) Deska prsť z bojiště Zborov

Kotlářka - hřbitov, ul. Weberova, jednotlivé hrob:

Polda Adolf - *3.9.1926, padl 7.5.1945, Kopecký Antonín - *29.2.1924, padl 6.5.1945, Pavlovič Antonín *10.4.1912, padl v boji 8.5.1945, Balcar  Ladislav padl v boji za vlast 5.5.1945 (22 let), Budín Bohumír MUDr.*16.8.1907, padl 5.5.1945, Babák Josef*26.12.1905, padl 5.5.1945, Novák Vlastimil*16.3.1904, padl 6.5.1945, Baštář Jaroslav*27.4.1925, padl 8.5.1945, Neubauer Bedřich *24.2.1912, padl 5.5.1945, Kpt. Lízálek Jiří  ing. přísl. I. čsl. tank. brig. v SSSR padl v bojích o Moravskou Ostravu dne 6.4.1945, Vojtěch Kovář *26.11.1885, +29.5.1918
Jindřich Lerch *15.7.1882, +2.5.1944 (popraven v Brandenburgu)


SMÍCHOV


Náměstí Kinských 2/602, k.ú.Malá Strana (v 1. patře spořitelny Wüstenrot) Jména 10 činovníků a úředníků Masarykovy ligy proti tuberkuloze, kteří byli popraveni pro ukrývání nár. mstitelů na Heydrichovi (s 13 členy svých rodin )-4.9.1942 v Praze (1), ostatní 24.10.1942 v Mauthausenu

Křížová 1018 (nádvoří za vrátnicí býv.závodu Naftové motory) Pomník zaměstnancům (tehdy Škodovy závody na Smíchově) umučeným a padlým za svobodu 1939-1945 (39 jmen)

Nádražní 1/279 (vestibul nádraží) Pamětní deska zaměstnancům, kteří položili své životy 1939-1945 (25 jmen) Omylem uvedena Mašitová Květa (má být Mašita Květoslav)

Strakonická 23/1564 (na fasádě domu) Otakar Zeithammel Ing., syn Otakar a dcera Blažena popraveni 30.6.1942 pro odboj.činnost (v domě bydlili a byli zatčeni)

Nádražní 84/43 (vestibul závodu Pivovary Staropramen)    Pamětní deska zaměstnancům, kteří položili své životy 1939-1945 Bohata F., Jedlička J., Velký J.

Jindřicha Plachty 3/1810 (na zdi domu) František Pecháček zemský velitel odboj. org. Jindra a Milka Pecháčková, umučeni v konc.táboře Mauthausen (bydleli v domě)

Vrázova 6/1163 (na stěně tělocvičny Sokol Smíchov II) Pamětní deska 17 padlým z 1. sv. války a pamětní deska 17 obětem z období 2. sv. války- členům Sokola (popraveni, umučeni v koncentračních táborech)

U Nikolajky 15/1085 (na fasádě domu) MUDr. Oldřich Hlaváč (pseudonym Alarich), odborník na dětskou zubní péči, spisovatel humorných příběhů ze života lékařů a studentů medicíny. Popraven 18.12.1942 Berlín

U Santošky 3/951 (schodiště mezi 2. a 3. patrem ZŠ) Deska 25 obětem v letech 1939-1945(absolventům a profesorům obchodní akademie na Smíchově)

Na Doubkové 8/ 2040 (na fasádě Farního úřad českobratrské církve)    Deska účastníkům skupiny Předvoj (ilegální komunistická organizace za okupace). Deska neobsahuje jména.

Na Skalce (uprostřed sadu) Socha mladého bojovníka


Mladý bojovník


Kováků 3/1083 (na fasádě domu)    Jan Šnobl *3.4.1912 - padl 7.5.1945 (Lahovice)

Kováků 12/1811 (na fasádě domu)  JUDr. František Slavíček, manž. Marie, syn Otakar, dc. Ludmila Popraveni za odboj (heydrichiáda) 24.10.1942 Mauthausen

U Pernikářky 2a/111 (na zdi ve dvoře kláštera karmelitek sv. Terezie)   Edith  Stein (*1891, +1942) Umučena v koncentračním táboře

Na Šumavě 3/1554 (na fasádě, za plotem) Betty Karpíšková (14. 6. 1881 Žižkov - 31. 10. 1942 Osvětim), novinářka, politička, sociální pracovnice, senátorka a místopředsedkyně ČSSD

Mošnova 2/376 a Zapova 3/763  JUDr. Milada Horáková (*25.12.1901, popravena 27.6.1950) národněsociální politička, odbojářka, vězněna nacisty, bojovnice proti komunistickému puči, statečná oběť justiční vraždy komunistického režimu. Na Smíchově žila v letech 1935-1949.

Švédská 31/1084 (na fasádě domu) Josef Matoušek PHDr. (docent Karlovy university) 17.11.1939 z tohoto domu odveden a popraven

Matoušek

Švédská 27/1137 (na fasádě domu) Karel Poláček (22. března 1892, Rychnov nad Kněžnou - 21. ledna 1945, Gleiwitz), slavný spisovatel, novinář, scénárista. Z domu byl odveden a následně umučen 21.1.1945 v Gleiwitz (chybně se uváděla Osvětim)

Karel Poláček

Duškova 7/1094 (na fasádě Vyšší zdrav. školy) Jaroslav Makuš ředitel 3. měš. dívčí školy+26.5.1945, Jaroslav Baštář a Vladimír Eliáš býv. žáci 2. měšť chlap. školy padli na barikádách v květnu 1945

Duškova 20/1041 (na fasádě domu) V domě se narodil 23.2.1903 Julius Fučík, popraven 8.9.1943 v Berlíně za politický odboj. Komunistický novinář, který nekriticky oslavoval Stalinský SSSR. Odbojář, jehož činnost je dnes hodnocena sporně. Proto byla z desky odstraněna na žádost MČ Praha 5 jeho bysta.

Plzeňská 27/168 (na zdi v tělocvičně Sokola I)    2 desky obětem 1. a 2. sv.války

Plzeňská 6/233 - OC Nový Smíchov (boční zeď objektu) Pamětní deska obětem 1939 - 1945(obsahuje 26 jmen umučených a popravených a dále padlých v Květnovém povstání 1945)

Padlým

Holečkova 8/106  Deska zaměstnanců pošty (4 jména) oběti 1939-1945 (František Stříbrný pocházel z Lidic)

Drtinova 13/326  Jožka Svátek (*9.10.1923 -  ubit 12.4.1944 Terezín), novinář a překladatel (žil v tomto domě) 

Drtinova 3/498 (odborná střední škola)    Deska obětem studentů (tehdy Vančurovo gymnázium) v I. patře školy 1939 - 1945 (62 jmen)

Štefánikova  15/246 (na fasádě domu) Deska umučeným dobrovolným sestrám (odboj) 6 jmen

Náměstí 14. října (kostel sv. Václava, po pravé straně boční lodi)    Pamětní desky obětem z farnosti a občanům Smíchova ze světové války 1914-1918 (76 jmen), obětem 1939-1945 a obětem květnového povstání 1945 (60 jmen)

Zborovská 9, 11/81 (v 1. patře na chodbě mezi schodišti) Pamětní deska "Padli za vlast 1939-1945" (43 jmen)

Preslova 19/652 (na fasádě domu) Sadílek Jan (*16.5.1884, +8.7.1940), legionář (I. a II. odboj), 4.7.1940 byl zde zatčen.

Preslova 25/72 (střední prům. škola - vestibul) Pamětní deska obětem 2. sv. války z řad profesorů (2 občané) a studentů (28)

Pavla Švandy ze Semčic 20/80 (na zdi domu) Víravský František (*3.12.1893, +12.3.1945 Dachau), ředitel nem.pojišťovny, umučen v koncentračním táboře za pomoc parašutistům


Matoušova 5  Ferdinand Peroutka (6. února 1895 Praha - 20. dubna 1978 New York), novinář, spisovatel, dramatik, vedoucí exilu po únoru r.1948. Roku 1939 musel odejít do koncentračního tábora Buchenwald.

Ferdinand Peroutka

Malvazinky hřbitov:

Čestné pohřebiště (45 jmen + 3 neznámí), uprostřed socha "Oběť" od L. Šalouna a s nápisem "Padlým hrdinům 1939 - 1945
Památník "Českým ženám v odboji 1939 -1945 (spojka "Jana" - Marie Valterová *9.11.1921, +26.5.1945)
Pomník Dr. A. Žlábek (jeden z vedoucích odboje na Chodsku) *9.7.1901, +21.4.1943 - popraven v Berlíně
Hroby:
Snopek Ant. - *3.11.1922 - padl 8.5.1945, Běhan Fr. - *23.9.1910, padl 5.5.1945, Kortus Josef - *28.11.1898, padl 5.5.1945, Studený Karel- *10.4.1925, padl 7.5.1945, Wolf Karel -  *23.4.1914, padl 5.5.1945, Andělová Stanislava, Vratislav Hošek a Vlasta roz. Šeborová umučeni v Mauthausenu 24.10.1942, Tax Josef  - *1.12.1903 - 8.5.1945 Tax Jan  *7.7.1929 - 8.5.1945 padli v boji za vlast (na Pankráci), Vampol Karel - *9.3.1906, +8.5.1945 (padl Michle střed), Winterblum František - *28.8.1878 (1898), +5.5.1945 (padl Pankrác), Zvára Antonín *3.2.1911, +13.5.1945, padl 9.5. na Žvahově, zemřel na zranění v nemocnici Sanops na Smíchově, Soudil František - *13.4.1898, +6.5.1945 (padl U Perníkářky na Smíchově), Vyhnálek Josef  - *18.12.1912, +5.5.1945 (padl na Smíchově u Ženských domovů), Šimek František - *4.12.1921, +8.5.1945 (Pankrác), Urban Antonín - *1876, +9.11.1914 (padl v Srbsku)


Všechny pamětní desky včetně fotografií najdete na stránkách


Jiráskův most

21. srpna 2010 v 10:52 | zh |  Mosty
Jiráskův most
Jiráskův most v r.1934. Vybombardovaný činžák na konci mostu je od r.1996 nahrazen "atrakcí" Tančícího domu. Zdroj: Archiv NPÚ


Málokdo dnes ví, že za nejnovějším smíchovským mostem stojí mnoho starostí, vášní, diskuzí, nenaplněných plánů i literárních vizí.

Dopravní nedostatečnost kamenného mostu Palackého vedla Smíchovské k naléhání vystavět most nový, podstatně širší. Plány se začaly spřádat od roku 1896. V souvislosti s právě probíhající výstavbou smíchovského nábřeží nakonec po mnoha diskuzích byla určena osa mostu z novoměstské Myslíkovy ulice do prostranství mezi ulicemi Pavla Švandy ze Semčic a Smetanovy. Vše došlo tak daleko, že na smíchovské straně byla při nábřeží vybudována opěra mostu a příjezdové rampy. A spisovatel K.M.Čapek-Chod ztvárnil ve svém románu Vilém Rozkoč postavu mladého sochaře, pověřeného výzdobou tohoto mostu. Most měly střežit a na svých hřbetech nést čtyři sfingy s výrazem inspirovaným odmítavou tváří jeho milé, žižkovské květinářky. Objevuje se tu i postava, jejíž osud je rozvinut ještě v románu Turbína, inženýr Nezmara, tvůrce návrhu a budovatel mostu. Ten při stavbě dokonce přijde o život.
Blok kamenného zdiva dnes pro mnohé nepochopitelně ční ze smíchovského nábřeží a přerušuje zeleň Dětského ostrova. Příjezdové rampy byly odstraněny roku 1928 a Čapek v poznámkách ke svému dílu vyslovil velkou lítost nad svým "anachronismem".

Už od roku 1908 se totiž začaly objevovat pochybnosti o původním plánu. Začalo se mluvit o mostu z Resslovy ulice do Dienzenhoferových sadů. Tento projekt měl mnoho odpůrců. Nelíbilo se jim, že je most příliš blízko mostu Palackého, že je trasa o 45 m delší, domy na nábřeží by prý musely kvůli výšce mostu být zasypány do výše 3 m a kromě toho, mostu by vadila unikátní architektonická památka, jezuitský dispenzář zvaný též Dienzenhoferův pavilon. Diskuze pokračovaly a táhly se opět po léta. Ani veřejná soutěž se nezdařila. Mimo obvyklé postupy se současně požadoval projekt konstrukční i architektonický a z předložených 22 nabídek pak nevyhověla ani jedna.

Jiráskův most
Stavba Jiráskova mostu

Železobetonový Jiráskův most se začal stavět až v roce 1929 podle projektu přednosty mostního stavebního úřadu Ing.Františka Mencla a Arch.Vlastislava Hofmana, který byl podán mimo soutěž.
Vyvzdorovaný most vyvolával nadále mnoho diskuzí. Únosnost mezi oblouk a mostovku prý není správně rozdělena. Most má šest obloukových polí, přičemž sudý počet je poměrně neobvyklý. Oblouky jsou ze statického hlediska dost smělé. Pilíře jsou stejné jen nad vodou (4,6 m), ale pod hladinou se šířkami značně liší, neboť sledují odlišnosti kleneb z obou stran. Most není konstrukčně příliš zdařilý a pro zajištění statiky musely být provedeny ještě zvláštní úpravy. Konstrukční řešení naopak nenaplnilo obavy o třímetrových násypech na nábřeží. Postačilo nakonec pouhých 30 cm násypu a u dotčeného rohového domu v severním nároží Dienzenhoferových sadů se jen zvýšil vestibul a panu domácímu byla zaplacena náhrada na osazení oken mřížemi v přízemí, ke kterému nakonec beztak nedošlo. Mnohem hůře však dopadl Dienzenhoferův pavilon. Ten měl být původně přesunut na podbřeží, proti bloku mezi ulicemi Matoušova a Lesnická, což představovalo 21 m směrem k řece a 110 m proti proudu řeky. Prostředí pod mostem by se tak jistě zkulturnilo. Vypracováno bylo mnoho projektů na přesun, ale vše zkrachovalo na tom, že žádná pojišťovna nejistou akci nepojistila. Barokní pavilon byl proto za zdmi staveniště zbořen. Veřejnost tím byla značně pobouřena.

Dienzenhofer03
Koláž z dobového tisku v legraci mystifikovala oslavou nad "úspěchem českých inženýrů" při přenesení Dienzenhoferova dispenzáře na Císařskou louku.


Jiráskův most byl uváděn do provozu ve třech etapách, což opět budilo nevoli netrpělivých občanů, že se celá záležitost vleče. Upraveno zpočátku nebylo ani smíchovské předmostí, takže most podle kritiků "nikam nevedl". Nikam nevedly ani položené koleje, které měly pokračovat do Kartouzské, ale nakonec byly odstraněny, neboť kompetentním došlo, že se rozvíjet začne spíše autobusová než tramvajová doprava. Toto rozhodnutí prý velmi uvítali také statici vyděšení mimo jiné tím, že původní asfaltový povrch mostu i při malém provozu záhy zvlnil a popraskal. Nahrazen musel být žulovou dlažbou.

V celé impozantní šířce 21 m byl most dokončen 27.10.1933. Od té doby si už město na jeho dopravní služby plně zvyklo, podobně jako na jeho četné opravy zřejmě v důsledku dětských nemocí, která tato moderní a ve své době průkopnická stavba nesla a nese.


Železniční most

21. srpna 2010 v 0:02 | zh |  Mosty
Železniční most
Železniční most

Současně s dokončováním hlavní železniční dráhy z Vídně přes České Velenice do Prahy nazvané podle císaře Františka Josefa I., vyvstala naléhavě i potřeba jejího spojení ke Smíchovu a tím na Českou západní dráhu (1861-63) do Plzně. Propojení železnice od východu se železnicemi západními se plánovalo už dříve. Strategickými politicko-vojenskými zájmy byl zdůvodňován šílený projekt dráhy vedené přes Malou Stranu k Újezdské bráně a přes Smíchov dále k Zlíchovu. Výstavba Spojovací dráhy pod Vyšehradem jehož podstatnou součástí je železniční most, se v tomto světle jeví jako velmi elegantní řešení.

Most byl postaven ze svářkového železa německou firmou Harkort z Duisburgu v Porýní roku 1871. Měl čytři hlavní pole přes řeku o rozpětí 56,9 m. Byl jednokolejný, pilíře ale svou délkou umožňovaly případné rozšíření o druhou kolej v budoucnu. Přestože byl most budován takto prozíravě, byl o třicet let později nahrazen zcela mostem novým. Bylo to zdůvodňováno zavedením osobní dopravy namísto původního určení pouze k dopravě nákladní, ale skutečnost byla jiná. Důvěry totiž pozbyl použitý materiál i založení pilířů na pilotových roštech.

Železniční most
Železniční most


Nový železniční most byl tedy roku 1901 postaven ze železa plávkového, byl pojat jako dvoukolejný s chodníky pro pěší a jeho pilíře byly založeny pneumaticky. Ve srovnání s původním mostem měl jen tři pole s větším rozpětím 69,9 m. Svým industriálním vzhledem není sice v blízkosti historického Vyšehradu ničím krásným, ale obdivovat musíme technickou dokonalost a trvanlivost díla. Ke cti tvůrců tohoto mostu je jistě třeba přičíst i zručnost, s kterou provedli výměnu jednoho mostu za druhý téměř bez přerušení dopravy železniční i lodní. Nové pilíře se totiž musely vyhnout původním, stará nižší konstrukce se musela vybočit a vyvýšit na demontážní lešení a nová vyšší konstrukce vybudovaná na jiném montážním lešení naopak zasunout. To vše se dělo v železniční výluce, která trvala pouhé dva dny a tři noci. Lodní doprava nebyla přerušena vůbec. Stavbu nového mostu a vyprojektování včetně montáže provedla firma Bratři Prášilové z Libně, společně s První Českomoravskou strojírnou a s Pražskou akciovou strojírnou Ruston. Lví podíl na práci měl Ing.Jan Kolář. Pneumatické založení pilířů bylo zadáno budapešťské firmě Gregersen.

Železniční most
Železniční most
Železniční most

Na železniční most na Smíchově navazují podjezdy přes Hořejší nábřeží, ulici Svornosti a Nádražní třídu. Most je kolejově napojen nejen na Západní dráhu, ale také na trať Smíchov-Duchcov a Smíchov-Hostivice (1872), kde na ní navazuje Buštěhradská dráha.





Palackého most

20. srpna 2010 v 23:33 | zh |  Mosty
Palackého most


Stavbu tohoto dnes třetího nejstaršího mostu na Vltavě si vyžádaly nové potřeby vzmáhajícího se předměstí Smíchova. V době, kdy se teprve budovala železniční spojka ze Smíchova k Vyšehradu a Jiráskův most pochopitelně neexistoval, bylo spojení s Prahou mostem přes Vltavu citelně postrádáno.

Začalo se roku 1871 založením mostního družstva, v němž se nejaktivněji uplatňovala samotná obec smíchovská. Později ale iniciativu převzala hlavně obec pražská, neboť Smíchov byl postižen důsledky hospodářského krachu v roce 1873. Ten byl zapříčiněn překotným hospodářským rozmachem Rakouska, konjunkturou v období tzv.zakladatelské horečky.  Most se proto začal stavět až roku 1876. Stavbu vedla vídeňská firma Kleinové, Schmolla a Gärtner. Dodávky na budování pilířů obstarala smíchovská Ringhhofferova strojírna. Projekt vypracoval Ing.Josef Reiter (1840-1903), který řídil mimo jiné také stavbu nádraží Františka Josefa I. i spojovací tratě na Smíchov. Za projekt Palackého mostu byl oceněn stříbrnou meadilí na světové výstavě v Paříži roku 1878. Spolupracovníka nalezl v uznávaném architektovi Bedřichu Münzbergerovi (1846-), který navrhl budovu České techniky na Karlově náměstí či Průmyslový palác na Výstavišti. Celá stavba Palackého mostu trvala pouhých dva a půl roku. Doprava po něm byla zahájena 22.12.1878. Původně byl označován jako Kamenný most z Prahy na Smíchov. Velmi brzy však začal nést jméno buditele Františka Palackého.

Zpočátku se sice uvažovalo o levnějším mostě železném, ale pražský stavební úřad měl už tehdy problémy s údržbou a bezpečností železných visutých mostů v centru města, takže se raději přistoupilo k budování trvanlivějšího mostu kamenného. Konstrukční zajímavostí mostu je moderní pneumatické založení pilířů. Ringhoffer dodal tzv.kesony, což byly železné skříně o stejném půdorysu, jako má mít pilíř. Jako zvon se pomalu, asi 24 cm za den, spouští na dno. Přetlakem vzduchu se vytlačí z prostoru budování pilíře voda a mohou nastoupit dělníci. Kesony vážily téměř 53 tun. Spouštěny byly ze zvláštních lešení. Zvláštností, která budila obavy o bezpečnost, je skutečnost, že pilíře nedosedají až na břidlicovou skálu, jak bylo zvykem, nýbrž jen na vrstvu nestlačitelného štěrku v hloubce 7,5 m. Budovatelé mostu pro to však měli své argumenty podepřené výpočty i experimenty. 

Palackého most
Palackého most
Palackého most




Nový most se líbil svou funkčností i vzhledem. Pilíře a klenby byly z modré žuly, zdi z červeného pískovce a kuželky zábradlí z bílého kararského mramoru. Tato barevná národní symbolika však bohužel zašla v kouři továren a parníků. Pozoruhodná byla i bohatá sochařská výzdoba. Ve vrcholech všech kleneb jsou kamenné znaky měst ležících při Vltavě a Labi. Podle Schnirchových modelů je zhotovil Škarda. Na zdivu krajních opěr byly celkem čtyři velké znaky. Zachovány zůstaly jen ty na smíchovské straně. Složitější byly osudy figurální výzdoby mostu, kterou tvořila slavná Myslbekova sousoší. Na mohutných podstavcích, sloužících jako kiosky pro výběr mostného, stála po obou stranách předmostí čtyři sousoší: Libušina věštba, Lumírova píseň, Záboj a Slavoj a Ctirad a Šárka. Postavena byla postupně v letech 1889-1897. Na svých místech stála sousoší nerušeně až do 14.2.1945, kdy byla bombardováním poničena. Po zrestaurování byla všechna sousoší přenesena do parku v ideově blízkém prostředí Vyšehradu.

Palackého most
Palackého most
Bombardováním poničené Myslbekovo sousoší
Palackého most
Palackého most
Palackého most
Palackého most


Palackého most má sedm kleneb, největší střední oblouk má 32 m. Šířka mostu byla původně 10,8 m. Tehdy to sice znamenalo, že byl nejširším v Praze, ale i přesto byla jeho šíře od počátku nedostatečná. V roce 1912 se počítalo s přístavbou celého dalšího klenbového pásu. Proto byl také Palackého pomník umístěn tak, aby byl v ose takto rozšířeného mostu. Narušení architektury mostu, nutná demolice celých bloků domů mezi Andělem a mostem, to byly argumenty pro to, aby Palackého most zůstal komunikací místní. Hlavní dopravní tepny měly být vedeny po dvou nových širokých mostech. Postaven byl jen jeden, most Jiráskův.

K menšímu rozšíření Palackého mostu ve prospěch dopravních potřeb ale přece jen nakonec došlo. Společně s opravami po bombardování byly v letech 1950-51 nahrazeny původní římsy širšími železobetonovými a původně masivní zábradelní sokly tenkostěnnými. Nálevkovitě rozšířena byla také obě předmostí, když byla odstraněna Myslbekova sousoší. Užitečná šířka mostu dnes po úpravách činí 13,9 m.

Na nový most se zpočátku vybíralo mostné. E.E.Kisch popisoval, jak nepopulární tato skutečnost byla. Kdekdo se snažil projít zadarmo a výběrčího nějak obelstít. Dělníci od Ringhoffera mu dávali mince rozžhavené ve výhni, druzí vytahovali velké bankovky, které nebyl schopen rozměnit, jiní peníze neplatné. "Pod Palackého mostem na smíchovské straně se jednou najde celé ložisko mědi: staré krejcary, jimiž po zavedení dvouhaléřů šidili lidé výběrčího (stav výběrčích se ostatně rekrutoval ze zkrachovalých pražských řezníků) a které on zuřivě házel do Vltavy."

Přes Palackého most chodil jako profesor dnešní přírodovědecké university ve Viničné ulici také slavný vědec Albert Einstein. Bydlel totiž v letech 1911-12 v blízké Lesnické ulici, kde mu byla odhalena k 100.výročí jeho narození roku 1979 pamětní deska. Jeden z pamětníků v témže roce vzpomínal: "Jednou v Praze si s ním kdosi smluvil schůzku, zapomněl na to a dorazil asi s dvouhodinovým zpožděním. Přiběhl ve spěchu k Einsteinovi, který seděl na zábradlí mostu, kde se měli sejít. Jeho omluvy byly odbyty mávnutím ruky s poznámkou: To vůbec nevadí, neznepokojujte se; mohu přemýšlet zde právě tak dobře jako kdekoli jinde."



Po Palackým mostě vedou koleje

(píseň J.Motla)

1.Jsou tam lampy, pár minut je to z Kampy
hádejte, kde to je.
Jsou tam louže, každá ta louže klouže,
hádejte, kde to je.
Zná to Kmocha, vítr tam sprostě fouká,
ňáká socha se na to blbě kouká.
Zbejvá dodat, že se to nedá prodat,
dejte se lidi podat.

R: Po Palackym mostě vedou koleje,
tam mě samou láskou horkost poleje.
je to tím, že skoro vždycky,
z tý tramvaje elektrický,
sem tam ňáká žába se na mě usměje.

2.Kluci zdraví jsou jenom od Vltavy,
proto bydlím na nábřeží.
Blízko mostu jako psí víno rostu,
na tom mi nezáleží.
Když jdu pěšky, jsem jako vykuchanej,
je to těžký, most je tak rozhoupanej.
Elektrika, ačkoliv nenaříká,
za krk mi bláto stříká.

3.Městská rada, než ňákou práci zadá 
soutěž vypíše v anketě
plán se válí pak se to prostě schválí
někde na banketě
Podle mýho Smíchov na mosty stonal
Palackýho Jirásek nepřekonal
Ten první je nabitej bez přestání
druhej je ke koukání.

4.Až já umřu, tak se tu nehádejte,
vždyť je to dílo osudu.
Pozůstatky do urny nedávejte,
vždyť je to pro vostudu.
Vemte popel, slušně s ním zacházejte,
na mým mostě koleje posypejte
ať má Smíchov konečně vobě strany
pořádně posypaný.



Usedlosti na Košířské cestě (dnes Holečkova ulice)

19. srpna 2010 v 23:29 | zh |  Košířské usedlosti
V Holečkově ulici (dříve Košířská cesta či ulice, pak Kinská, do r.1923 Karlova), která ústí do Plzeňské třídy v místech bývalé usedlosti Mlynářka, stávaly v blízkém sousedství  další čtyři usedlosti. Nejblíže Mlynářce to byla  Vyšínka, dále  z části dochovaná  Dolní Palata a pod Hřebenkami Večkerka (neboli Horní Paliárka)  a ve svahu nad Malostranským hřbitovem Dolní Paliárka. Připomínkou je ulice U Paliárky.

Vyšínka č. p. 156 - zbořeno

Vznikla už v době rudolfinské jako viniční samota. Vyšínka nese jméno mlynáře Václava Michala Vyšína, který ji koupil roku 1758. V majetku jeho rodiny byla až do roku 1803. Dalšími významnými vlastníky byli manželé Klečkovi. V roce 1883 zde byla zřízena policejní stanice pro Košíře. Před tím sem od roku 1850 docházeli strážníci ze Smíchova a ještě předtím z Malé Strany.
K zadnímu traktu usedlosti patřila krásná ovocná zahrada jejíž ohradní zeď bývala hustě porostlá šeříkem. K pobavení strážníků ve chvílích volna byl v zahradě v stínu ovocných stromů zřízen kuželník.
Strážníci roku 1912 přesídlili na Plzeňskou proti Demartince (čp.284). Posledním majitelem Vyšínky byl uzenář Tilinger. Zbořena byla r.1938. Nahradily jí vily a bytovky.

Vyšínka
Mapka
Současnost


Dolní Palata č.p.161

Tato usedlost nese stejné jméno jako nedaleká slavnější usedlost v ulici Na Hřebenkách. Podle domovního znamení bývala také označována U Modrého hroznu. Část usedlosti byla ubourána, zbytek novodobě upraven. Fotografie A.Alexandera z roku 1927 ukazuje detaily, které dnes již neexistují...

Palata
Palata1
Palata
Současná podoba, 2010

Večkerka č. p. 162 - zbořeno

Původně se na místě Večkerky rozkládaly vinice Kanclířka a Pařezka. Po jejich zániku za třicetileté války zde vzniká kolem roku 1687 nová viniční usedlost Martina Antonína Wetzkera, jehož počeštělé jméno pak nesla. V časech největší slávy sestávala jak z obytných, tak hospodářských budov a skleníků. V polovině 19.století byla novorenesančně přestavěna a roku 1900 se stala továrnou na vodovody, pumpy a větrné motory Karla Paška. Před svým zánikem sloužila jako činžák. Demolována byla po roce 1930.
Usedlost byla někdy označována také jako Horní Paliárka nebo Dolní Hřebenka

Dolní Paliárka č. p. 163 - zbořeno

Jméno získala po italském majiteli štukatérovi a staviteli Ignáci Janu Nepomuckém Palliardim, který postavil Kolovratský palác na Malé Straně. Po roce 1880 se začíná používat název Dolní, neboť na Horní Paliárku byla překřtěna nedaleká usedlost Večkerka. Dnes zde stojí činžovní domy.

paliarka
Paliárka zůstává zachována v místních názvech (ulice Pod Paliárkou, provozovna pradlenky)