Leden 2008

Kostel sv.Jana Nepomuckého

4. ledna 2008 v 23:37 | zh |  Kostely
Moderní kostel z let 1940-42 je dílem architekta Jaroslava Čermáka (1901-1990). Je vystavěn v doznívajícím funkcionalistickém slohu, který nevěnoval sakrálním stavbám valnou pozornost. Nesl v sobě totiž akcent levicové orientace většiny svých představitelů. Devizou tohoto slohu byla estetika čistých tvarů, účelnost, praktičnost a jednoduchost dostupná všem. Architekt Čermák byl ovššem členem řádu Františkánů, navrhl několik kostelů a angažoval se také ve spolku katolické církve, který se snažil vystavět na někdejších pražských předměstích celkem tolik svatostánků, kolik jich měla koruna Bohorodičky na mariánském sloupu strženém roku 1918 na Staroměstském náměstí.

Dějiny stavby kostela popisuje ve svém dokumentu Josef Krušina, člen kostelního spolku. Je to skutečně zajímavé, poučné a často dramatické čtení.

Potřebám košířských věřících sloužila původně farnost ve vzdálené Liboci a od roku 1856 hřbitovní farní kostel Nejsvětější Trojice na Malostranském hřbitově. Ve 20.letech minulého století se ale Košíře značně rozrostly a pro více než dvacetitisícovou obec začal být malý kostel na jejím okraji nevyhovující a dle katolické duchovní správy nedostačující. Ač bylo zároveň realitou, že polovina zdejších obyvatel byla bez vyznání a zbývající se hlásili spíše k nové církvi československé. V roce 1928 byl založen Kostelní spolek katolíků v Košířích, který začal usilovat o výstavbu nového chrámu v oblasti tzv.Horních Košíř.

První plán počítal s odkoupením, rozebráním a přenesením řeckokatolického kostela z Podkarpatské Rusi. Vedla se již konkrétní jednání, ale akce nakonec zkrachovala na finančních možnostech. Ve 30.letech se uvažovalo o stavbě charitativního ústavu ve zdejší čtvrti, při němž měl být postaven i menší kostel nebo ústavní kaple pro širší veřejnost. Stavět se mělo na Klamovce či pod Kotlářkou. Když se nepodařilo odkoupit tyto parcely, vznikl návrh na stavbu při Košířském náměstí. Původní projekt arch.Chomutovského však nebyl pražskou městskou radou přijat. Stavba byla považována za rušivou pro okolní budovy, například pro novou školu (dnešní ZŠ Nepomucká) a vytipovaný pozemek byl shledán nevhodným pro stavbu kostela. Do roku 1939 se vedla jednání, která se snažila vyvrátit postoj městské rady, že nejvhodnějším místem pro nový kostel je sousedství hřbitova na Kotlářce. Kostelní spolek nakonec skutečně uspěl a byl mu odprodán ideální pozemek pod Cibulkou a Václavkou na Košířském náměstí. Projektem byl pověřen arch.Čermák. Stavbu mocně podporoval i pražský arcibiskup kardinál Dr.Kašpar a stavba začala být vnímána zároveň i jako projev vzdoru vůči německým okupantům. Zdálo se, že stavbě již nic nestojí v cestě. Ale vnitřní spory v kostelním spolku nakonec realizaci opět oddálily.
V květnu 1940 se přece jen začalo stavět a to v režii stavební firmy František Couf z Libně. Od počátku se však vynořovaly nové a nové problémy. Terénní úprava nezvyklého svahovitého a skalnatého prostředí, odvod vodních pramenů z vrchu Vidoule a hlavně počínající protektorátní nedostatek materiálu a pohonných hmot na jeho dopravu. Za horlivého nasazení všech zúčastněných byla hrubá stavba dokončena za osm měsíců v počtu pouhých osmi zedníků! Další práce se ale samozřejmě vedly i nadále. Stihnout se musely do 1.5.1942, kdy veškeré stavby nevojenských objektů mesely být ukončeny.

17.května 1942 byl kostel vysvěcen. Již dříve bylo rozhodnuto o zasvěcení kostela sv.Janu Nepomuckému, ač původním přáním bylo pojmenování po Anežce České. Tehdy však ještě nebyla svatou a nebylo možné jí kostel zasvětit. Duchovní správou byli pověřeni strahovští premonstráti. Vysvěcení kostela spadá do pohnutého období haydrichiády. Tragický osud stihl mnoho našich občanů. Stavitel košířského kostela byl zastřelen měsíc po jeho vysvěcení. Byl udán sousedkou za poslech cizího rozhlasu.

Stavebí práce a úpravy pokračovaly i v poválečném období. Situaci ztížilo rozpuštění kostelního spolku, i časté střídání duchovních, kteří mnohdy pocházeli ze vzdálených far a nesžili se s kostelem ani s místními věřícími. Některé původně zamýšlené dostavby a výzdoba nebyly realizovány dodnes.

Celý dokument pana Krušiny je ke stažení v pdf. ze stránek Košířské farnosti zásluhou M.Pragera.

Kresba podle původního projektu. Autor: Gustav Erhart.

Popis kostela


Kostel je geometricky jednoduchý. Jeho dominantou je štíhlá bíle omítnutá hranolovitá věž zakončená zvonicí (zvony byly instalovány až r.1999).Její vnější výzdoba s dekorativními prvky nebyla oproti původním plánům nikdy realizována.
Jednolodní prostor kostela je značně strohý. Strop je sestaven ze silných, na hnědo mořených prken a uprostřed je přetnut řadou deseti svítidel. Po obvodu bočních stěn je strop podepřen štíhlými, u stropu jemně zaoblenými sloupy. Mezi nimi jsou četná štěrbinová okénka řazená do vertikálních řad, která propouštějí jen lehce našedlé světlo. To se však rozkládá zcela stejnoměrně.Podlaha je podle vzoru belgických katedrál šikmo zkosená. Tento prvek se u nás prakticky nepoužívá. Prosté lavice jsou ze světlého dřeva.
Výzdoba chrámu je minimální.V čele presbyteria jsou v carrarském mramoru reliéfně ztvárněné výjevy sv.Jana Nepomuckého podávajícího hostii královně Žofii a sv.Anežka podávající chléb hladovějícím. Oba výjevy spojuje Karlův most, k němuž v místech svržení sv.Jana do Vltavy přiléhá hlavní svatostánek.Autorem díla je moravský sochař Jindřich Wielgus (1910-1998).



Na lichoběžníkové stěně za oltářem měla být freska "posledního soudu", ale nakonec nebyla instalována.
Nákresy fresky pro košířský kostel. Autor: Jan Zrzavý


V současné době je v špatném stavu vnější omítka, zcela neomítnut je vnitřek věže. Bezpečnostní zajištění zvonice by mělo být nahrazeno stylovějším, využívajícím svatojánské symboliky (tzv.vlnek). Na realizaci čeká též zprůjezdnění přístupové trasy shora z ul.Píseckého k zatím nepoužívanému hlavnímu vchodu, s odjezdem do Nepomucké, který má usnadnit dopravu při křtinách, svatbách apod.

Pravidelné mše v košířském kostele slouží P. Zdeněk Lohelius Klindera



"…Vyjeli jsme na náměstí u Zámečnice. Nalevo na stráni se tyčila hrozně štíhlá věž moderního košířského kostela do hrozné výšky. Nebyl ještě hotov. Vzpomněl jsem si na Rudlu, jak se pachtil dva měsíce s návrhem na oltářní obraz. Měl to být poslední soud.Rudla to udělal podle Leonarda a panu arcibiskupovi se to nelíbilo. Prý to nebylo dost moderní. Nakonec to dostal Zrzavý s takovou symetrií, jako reklama na Radion. To se panu arcibiskupovi líbilo. Pan arcibiskup byl vůbec moderní. Taky chodil na fotbal. A teď stejně obraz nebude. Kdoví co teď bude s panem arcibiskupem. Třeba zas bude sedět. Ale nemyslel jsem to vážně. Bylo to taky celkem jedno. Vyjeli jsme z posledních domů a kolem teď už byly jen vršky a pole. Nahoře na kopci svítila dvě malá okénka statku Kotlářky. Před námi na západě byla obloha černá a potažená mraky…." (Jos.Škvorecký, březen 1948 in Divák v únorové noci, Společnost J.Škvoreckého, 1991.)