Klamovka (1.část)

27. ledna 2007 v 23:49 | zh |  Košířské usedlosti

Klamovka, čp. 154, Podbělohorská 3

Na okrouhlém návrší nad Plzeňskou třídou zvaném odedávna Okrouhlík, stojí na samé hranici katastrálních území Košíř a Smíchova někdejší zámecký areál Klamovka.


Tak jako v jiných podobných místech zde původně bývala vinice kartouzského kláštera, a to již před r.1424. Říkalo se jí zřejmě jednoduše Zahrádka. Později připadla staroměstským a svými výnosy pomáhala vydržovat jezuitskou kolej u sv.Klimenta. Podle majitele měšťana Antonína, který na Staroměstském náměstí vlastnil dům U Oslů, neslo místo pojmenování Oslovská hora. Jak se dále střídali majitelé, měnily se i názvy (např.Schönfeldka).
Místní vinaři si zde v pol.17.století postavili kapličku Nanebevzetí Panny Marie. Její kněžiště bylo zakomponováno do stavby malého barokního kostelíka z roku 1752, který je považován za nejstarší košířskou svatyni na návsi původních Košíř. Mše zde sloužili duchovní z okolních farností až do vybudování kostela Nejsvětější trojice a zřízení vlastní košířské farnosti r.1856. Kaple byla restaurována a znovuobnovena v r.1999.


Své dnešní jméno nese Klamovka asi od roku 1757, kdy pozemky od významného vinaře a poddaného jezuitské koleje Ondřeje Krumpholze odkoupila hraběcí rodina Clam-Galasů.
Clamové pocházeli z rakouských Korutan. Větvením a rodovou posloupností se spojili se spřízněným italským rodem Gallasů z Tridentu a přijali jejich erb.

Stalo se tak za Kristiána Filipa nyní Clam-Gallase, který si právě na Klamovce v Košířích postavil po roce 1787 pohodlný pozdně barokní zámeček. Jeho sochařská výzdoba s námětem mytologických postav měla pocházet z dílny Matyáše Brauna. Kolem zámečku byla vytvořena šlechtická zahrada, později přeměněná na anglický park.
Původní zámeček zmizel asi v 19.století. Obecně se má za to, že dnešní sokolovna se zahradní restaurací stojí na jeho místě a ve svém jádru ukrývá zbytky této barokní stavby. Doc.P.Vlček (2005) je ale v knize Slavné stavby Prahy 5 k této představě skeptický a lokalizuje zámeček někam blíže k ostatním historickým budovám. V úvahu by připadalo, že na jeho místě stojí dnes mateřská školka postavená roku 1930. Je však s podivem, že chybí jakékoliv bližší informace o nějaké případné asanaci zámečku v těchto místech.
Barokní ráz si udržel původně viniční domek, později zahradní altán přebudovaný na obytný letohrádek (někdy mylně považovaný za hlavní zámeckou budovu). Jedná se o patrovou stavbu s mansardovou střechou a vikýři s rokokovými detaily a pokojovými malbami v interiérech z 2. poloviny 18. století (dnes Klub Klamovka, DDM).
Zachoval se též klasicistní Zednářský pavilon s oválnou střední částí a nástavcem nižšího polopatra, který má na obou stranách připojena krátká křídla se skleníkem. Ve výzdobě nese mnoho znaků svobodného zednářství, ale není známo, že by Clam Gallasové patřili k tomuto intelektuálnímu hnutí, usilujícímu o kulturní a sociální povznesení lidstva. Aristokratičtí zednáři kromě osvícenských myšlenek směřovali s oblibou v rámci zednářství k uzavřenosti a tajuplnosti, k pěstování tradice středověkého rytířství a "tajných nauk", alchymie, bílé magie a kabaly, což byly jistě záležitosti, které mohly poněkud podivínská hrabata přitahovat. Dnes slouží templ jako umělecký ateliér.


Koncepce areálu Klamovky byla podle J.N.Assmana (2001) od počátku ovlivněna touhou vytvořit romantické snové zákoutí pro milostné schůzky hraběte s Josefínou Hampacherovou, zvanou též Krásná Atalanta. Josefína měla mnoho ctitelů, včetně W.A.Mozarta, ale hrabě po léta patřil zřejmě k jejím nejmilejším kavalírům a ctitelům. Od něho dostala zahradní domek na Betramce, kam se přistěhovala po svatbě s Františkem Xaverem Duškem. Sňatkem učinila Josefína Dušková přítrž měšťanským pomluvám, ale kontakt s Clam Gallasem neukončila. Možná nebylo náhodou, že si manželé Duškovi koupili sídlo tak blízko Klamovce. Kupní smlouva byla psána na Josefínu. Hudebník Dušek byl o mnoho let starší, ale tolerantní a parohy prý nosil s nebývalou elegancí.

V širší známost vešla Klamovka za Filipova syna Kristiána Kryštofa Clam-Gallase, nejvyššího maršálka Království českého, ale hlavně vlastence a významného podporovatele umění výtvarného a hudebního. Hrabě zdědil také rodový palác v Husově ulici, kde roku 1796 koncertoval L.van Beethoven. Snoubenka Kristiána Kryštofa, hraběnka Josefina Clary-Aldringenová z Teplic, byla zpěvačkou a hráčkou na mandolinu. Beethovena velmi okouzlila, a proto pro ni tajně složil dvě skladby pro cembalo a mandolinu a árii Ach krvelačný křivopřísežníku. Zřejmě je ale nikdy nedostala. Portrét populární hraběnky namaloval Josef Grassi, pozadí obrazu prý tvoří scenérie z Klamovky. Dnes visí obraz v zámecké rodové galerii ve Frýdlantě.


Za Kristiána Kryštofa a Josefiny byl postaven v parku Chrámek noci a poznání zvaný též "nebíčko", kvůli zaskleným otvorům v jeho kopuli, které budí dojem hvězdné oblohy (kolem 1790) a malý novogotický altán (1820). Marie Hořínková naznačila ve své knize Příběhy pražských zahrad možnou souvislost s Mozartovou Kouzelnou flétnou (1791). "Kouzelná flétna s Královnou noci a chrámem zasvěcení? Co když se některý koncert hudbymilovných Clam-Gallasů odbýval na zahradě a hraběnka Josefina zpívala Královnu noci? Kouzelná flétna má mnoho odkazů na procedury lóží svobodných zednářů.(Mozart byl jejím členem - pozn.autora)" (Hořínková, 1996)


V parku bylo více neobvyklých atrakcí: klece s medvědy a vlky, střelnice s pohyblivými terči, lázeň... Za Eduarda Friedricha Clam-Gallase a jeho ženy Clotilde přibyl pomník oblíbeného vojenského koně Gassela s postroji a se džberem a pomník hraběnčina brazilského kolibříka v podobě domečku. Park byl dokonce zpřístupňován každou neděli (a později i častěji) veřejnosti. Značného rozkvětu se dočkal v polovině 19. století, kdy se o něj staral zahradník Josef Blecha, známý jako pořadatel první květinové výstavy v Praze a odborník na cizokajné rostliny a kaktusy. Později zde jako zahradník pracoval také syn Boženy Němcové Karel. V zahradě Klamovky dnes rostou duby, buky, javory, jírovce, jasany i tisy a borovice. Zajímavostí je nejstarší jinan dvoulaločný v Praze. Současná podoba pochází z let 1934-38.
Netradiční koňský pomník, o kterém už se všude psalo v minulém čase, opět zdobí park

Klamovka je také místem posledního šlechtického souboje v Čechách. Odehrál se 6.5.1876 ve dvě hodiny odpoledne mezi knížetem Vilémem Auerspergem (s jeho rodem byli Clam-Gallasové příbuzensky spjatí) a Leopoldem Kolovratem. Podle dobového tisku Kolovrat vyzval Auersperga na souboj poté, co o něm rozšířil klepy, týkající se jeho původu a údajné zpronevěry. Auersperg se tak měl mstít za to, že dáma jeho srdce, komtesa Anna Valdštejnová byla nakloněna spíše Kolovratovi, než jemu. Souboj prý dlouho zbaběle odmítal s odvoláním na svou vyšší vojenskou hodnost, ale pravým důvodem se zdála být jeho krátkozrakost, která by při souboji byla jistě handicapem. Teprve když mu Kolovrat veřejně nafackoval na nádraží Praha-Střed, přikázal mu jeho strýc Carlos, hlava rodiny, aby potupu odčinil soubojem.Na místo duelu přijelo šest kočárů. Pistole přivezl Kolovrat Po několikerém selhání zbraní a minutí byl Auersperg zasažen do břicha, následkem čehož následujícího dne zemřel. Mnohé však nasvědčuje tomu, že souboj měl zcela jiné, totiž politické pozadí. Rodový klan Auerspergů se zřejmě rozhodl odstranit nepohodlného prvorozeného majorátního prince Viléma a za tímto účelem si najal Kolovrata. Ten vstoupil jako dobrovolník do stejné armády, v níž sloužil Auersperg, začal se dvořit jeho lásce a budovat tak záminku pro souboj.Je otázkou, proč jej k němu znovu a znovu vyzýval, proč Auerspergův strýc svého krátkozrakého synovce do souboje nutil, proč při souboji došlo k tolika selháním a nakonec proč císař zastavil trestní stíhání Kolovrata, který byl po souboji uvězněn a měl být postaven před vojenský soud. Auersperg zřejmě dobře věděl, že jde o spiknutí, a proto se souboji "zbaběle" bránil. Nakonec uštván a zahnán ke zdi Klamovky zaujal světáckou pózu. Souboje se zúčastnil se zlatým cvikrem a doutníkem v ústech. Pro svou vadu svého vraha ze vzdálenosti předepsaných patnácti kroků snad ani neviděl. Kolovrat po zastavení stíhání odcestoval do Ameriky. Komtesa Valdštejnová, prvotní údajná záminka souboje, vstoupila do smíchovského kláštera sv.Gabriela, kde roku 1903 zemřela.

F.Engelmüller: Chrámek noci na Klamovce

Eduard Fridrich Clam-Gallas, který se věnoval vojenské kariéře, se už zdržoval více ve Vídni, kde také stejně jako jeho žena Clotilde zemřel. Posledním Clam Gallasem byl jejich syn František, který měl sedm dcer, ale žádného dědice rodu. Zemřel roku 1930 ve Frýdlantu v Čechách. Jeho dcery byly provdány za šlechtice z rodu Schwarzenberků, Auerspergů, Lichtensteinů ad. V Čechách se jejich rodiny objevovaly až do roku 1945.
O Klamovku však ztratili Clam-Gallasové zájem už na konci 19.století.
S koncem starých časů a s odchodem šlechty se začala psát nová kapitola dějin Klamovky. Napříště bude známa zejména jako vyhlášená restaurace.


Poznámka autora: Za upřesňující informace o rodu Clam-Gallasů tímto děkuji PhDr. Milanu Svobodovi, Ph.D.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ivana krausova ivana krausova | E-mail | 26. května 2007 v 15:59 | Reagovat

Vazeny pane, diky za Vase velmi zajimave stranky! Dovolte mi prosim dva dotazy: proc byl hrabe Clam-Gallas "podivin" (jak pisete) a kdy a z jakeho duvodu byl prestaven barokni zamecek na Klamovce. Za odpoved dekuji predem. Zdravi I. Krausova

2 S.Kouba S.Kouba | 10. ledna 2015 v 8:27 | Reagovat

Úžasný článek, díky za něj! Myslel jsem si že vím o Klamovce vše, ale očividně jsem se spletl (viz například poslední souboj nebo zednářská symbolika).

3 Linda Linda | 23. srpna 2016 v 13:45 | Reagovat

Děkuji za info ke Košířským usedlostem...moc mi to pomohlo v pátrání po předcích.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama