Příchod kartuziánů (1.kapitola)

19. srpna 2006 v 18:22 | zh |  V dobách kartuziánů
Dnešní smíchovské pozemky za Újezdem při historické zbraslavské cestě si vyhlédl sám král Jan Lucemburský. Bylo mu tehdy pětačtyřicet let, byl téměř slepý a právě přišel o svou milovanou dceru Markétu, vévodkyni bavorskou. Nad jejím zbraslavským hrobem se kál nad svým dosavadním rozmařilým životem válečníka a veřejně odpřísáhl život bohabojný. Do jeho konce mu zbývalo už jen několik let (padl v bitvě u Kresčaku r.1346). Za 400 kop pražských grošů odkoupil Jan od tehdejšího majitele území, jistého pana Temla z Hory, poplužní dvůr s příslušnými polnostmi, sady, loukami a mlýny (připomínány už k r.1178), a to všechno pak daroval na důkaz pokání převoru a čtyřiadvaceti mnichům kartuziánského řádu, které pozval zřejmě z rakouského Mauerbachu.

Ti zde otevřeli 1.února 1342 první kartuziánský klášter na našem území. Rozkládal se při dnešní Kartouzské ulici někde v prostoru dnešního centra Nový Anděl, bloku historických domů včetně smíchovské radnice a dále přes Portheimku a Náměstí 14.října k Vltavě. Klášterní chrám měl průčelí obrácené k historické zbraslavské cestě (zhruba dnešní Štefánikova a navazující Nádražní).

Výstavný konvent Hortus Beatae Mariae (Zahrada P.Marie) se stal významným duchovním centrem předhusitských Čech. Jen z analogií však dnes můžeme vyvodit, jak pravděpodobně vypadal. Inspirací je nám druhá nejstarší kartouza v Králově Poli u Brna z roku 1375. Dnes je nejzachovalejší památkou svého druhu u nás. Známá je také kartouza ve Valdicích u Jičína. Je však podstatně mladší - z roku 1655 a slouží jako vězení. Mnoho nám o podobě smíchovského kláštěra napoví také jeho starší rakouský předchůdce, kartouzský klášter v Mauerbachu.

Kartouza v Mauerbachu

Rozhodující význam pro formování všech kartuziánských staveb měl klášter Chartreuse nedaleko Grenoblu (Francie). Od svého prvního místa kartuziáni také odvozují název řádu i svých domů (kartouz). Původní společenstvo v Chartreuse sestávalo zprvu jen ze 12 řeholníků (symbolického počtu apoštolů) vedených převorem. Později se konstituovaly dvojnásobné komunity. Řád založil ve 12. století sv. Bruno, který pozoruhodným způsobem spojil dva zdánlivě zcela odlišné principy: ideu poustevnického života v absolutní samotě a myšlenku společné komunity.

Jádrem kartuzie byl kostel se sakristií, který nebyl laikům přístupný. Ke kostelu přiléhal malý ambit s příbytkem představeného-převora, kapitulní síní, refektářem a knihovnou. Na tuto část navazoval velký ambit, krytý ochoz kolem poměrně velkého klášterního dvora. Po jeho obvodu byly samostatné poustevny. Byly to dřevěné přízemní domky, které se v zadní části otvíraly vždy do malé zahrádky. Obsahovaly prostory pro dílnu v přízemí a pro bydlení, a studium v patře . Eventuálně zde mohla být i jakási domácí kaple. Tyto domky bývaly zásobovány vodou, aby ani potřeba vody nenutila mnicha opustit poustevnu.

Mniši si také sami připravovali jídlo z toho, co jim kuchař okénkem do cely podal. Nesměli jíst maso, v pondělí, středu a pátek byli živi jen o chlebu a vodě. Zvyklosti kartuziánů byly jednotné a vycházely z benediktinské řehole. Společenství kladlo důraz na fyzickou práci, ustavičnou modlitbu a v neposlední řadě na opisování, iluminaci a vázání knih. Denně se scházeli na modlitbách nešpor a nočních hodinek. Ostatní modlitby odříkávali v soukromí. O nedělích a významných svátcích se mniši setkávali u společné večeře v refektáři či kapitulní síni. Jen tehdy směli porušit zásadu mlčenlivosti. Řeholním oděvem byla žíněná sutana, na ní bílý hábit přepásaný bílým koženým pásem a bílý škapulíř s bílou kapucí. Laičtí bratři nosili hábit hnědý nebo šedý.

Ottův slovník naučný uvádí, že kartuziáni u nás byli známi svou učeností, ale také nečeským smýšlením a odporem proti jakýmkoliv reformám náboženským. Proto se proti nim na samém počátku husitství zřejmě obrátil hněv rozbouřených Pražanů.

Je skutečně až s podivem, s jakou vroucností, zápalem a štědrostí Jan Lucemburský budoval první kartouzu u nás. Vždyť po celé své panování "král cizinec" dle mínění našinců zemi jen finančně ždímal a ani kláštery nešetřil a privilegii pro ně vskutku neplýtval. Snad zde sehrál roli i jeho syn Karel IV., který ostatně považuje zřízení kartuziánského kláštera v podstatě za svůj vlastní počin. Možná otce přesvědčil, aby nejen jako výraz pokání, ale i jako trvalou památku na jeho slávu budoucím pokolením zanechl po sobě výstavné církevní dílo. Jisté je, že Jan kartuziány doslova zahrnul kapitálem a v zakládací listině z 1.února 1342 ochránil následujícími prominentními pravidly:

1.
Bratrům i jejich lidem a majetku je za zdmi kláštera zabezpečen klid a bezpečí.
2.
Klášterníci ani jejich lidé nepodléhají soudům zemských, župních či městských úřadů, pokud je snad nevyzve sám král.
3.
Klášter je sproštěn všech královských a dalších daní a poplatků. Sám je mezi svými lidmi ovšem vybírat může k vlastnímu prospěchu.
4.
Klášter má nižší soudní moc nad poddanými. Vraždy a výtržnosti soudí pražský purkrabí.
5.
Klášterníci a jejich lidé jsou po celém území Čech a Moravy osvobozeni od každého cla a to i na vodě, pokud se vypraví pro víno do Rakouska či jinam za účelem pořízení zboží pro živobytí či stavbu kláštera.
6.
Klášterníci mohou vlastnit v městě Pražském dům s obyvateli a nejsou přitom povinnováni žádnými městskými pravidly.
7.
S výjimkou pozvání ze strany převora nesmí být klášter obtěžován žádnými návštěvami, noclehy apod., neboť je určený pouze k chvále Boží a svatých.
8.
Převorovi je přidělen královskou komorou zvláštní hejtman s třemi koňmi.
9.
Královský úřad chrání klášter před veškerými křivdami a přísně pokutuje každého, kdo se čímkoliv proti klášteru proviní.

Funkci převora kartouzského kláštera zastávali: Michal (před 1356-1360), Jan (1374-1379), Albert (1388), Heřman (1404), Markvart (1410).

Na tomto velmi nekvalitním obrázku vidíme model smíchovské kartouzy z pohledu z dnešní Štefánikovy ulce. Model sestavili v Klubu přátel starého Smíchova mezi léty 1928-38. Vycházeli z popisu historiků a rytiny z blíže nespecifikovaného díla Klöster Geschichte.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Radka F. Radka F. | E-mail | 15. prosince 2007 v 22:58 | Reagovat

Dobrý den, až dnes jsem náhodou narazila na Vaše stránky při hledání nějakých informací o smíchovských budovách postavených po (v) roce 1916. Napadlo mě, bylo by zajímavé zjistit, jestli se k nim váží nějaké pověsti, nebo třeba prokletí…:-) No nic. Tak kdybych někdy mohla také nějak pomoci, třeba se sháněním informací apod. budu ráda, když mi napíšete.

Jinak celé Vaše stránky se mi líbí, myslím, že se povedly, Smíchov je mi také blízký a při jejich čtení má člověk občas tajemný pocit jako by četl o svém vlastním životě..

Jen jedna věc mi tu nesedí, že…

Radka F.

P.S.Když budete mít někdy čas a náladu můžete mi třeba napsat, jestli jsem se trefila…Mějte se hezky

2 vítek vítek | E-mail | 30. prosince 2007 v 22:40 | Reagovat

dostala se mi náhodou do rukou láhev francouzského pití CHARTREUSE. neví někdo náhodou, zda mniši Kartuziáni nevyráběli nějaké lihoviny???? děkuji

3 Zdeněk Zdeněk | 31. prosince 2007 v 1:04 | Reagovat

Chartreuse je francouzský bylinný likér se silně kořeněnou chutí. Vyrábí se ze 130 horských bylin a vínovice. Recept na tento likér dostali roku 1605 francouzští mniši kartuziánského řádu od maršála Francoise ďEstrées. Potřebovali k rozluštění tohoto receptu 150 let. Obsahuje 55% alkoholu. Přezdívá se mu zelený oheň, jenž má zaručit dlouhý život. Likér existuje v zelené a slabší žluté variantě. Blíže na http://www.chartreuse.fr/

Ve smíchovské kartouze se ale bohužel nikdy vyrábět nemohl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama