Porgesova kartounka

20. srpna 2006 v 14:22 | zh |  Průmyslový boom
Na poč.19.stol. vlastnili chudí bratři z židovského gheta Mojžíš a Juda Porgesové malé dílny na potiskování kartounů na Starém Městě. Zaměstnávali jediného mistra s rodinou. Obchodem s textilním zbožím a kořalkou postupně bohatli, a tak si r.1815 mohli dovolit koupit pozemky na Smíchově. V těsném sousedství o několik měsíců dříve založil svůj konkurenční podnik Aron Przibram (Příbram) na místě někdejší Slavatovské zahrady mezi dnešním Arbesovým nám. a Vltavou. Porgesové svou kartounku postavili zhruba v místech dnešního Náměstí 14.října, na pozemcích náležících k letohrádku, který měnil své jméno podle majitelů, až mu zůstalo dnešní označení Portheimka. Samotný letohrádek využívali jako rodinné sídlo. Přestavbou bývalých skleníků přistavěli k vile boční křídla (Levé bylo později ubouráno kvůli stavbě sousedního kostela sv.Václava.) Jejich továrna byla na svou dobu velká a velmi dobře vybavená. Roku 1841 zde vykonal návštěvu i císař Ferdinand V. a nadšen provozem dal Porgesy uvést v šlechtický stav s přídomkem von Portheim, odtud tedy Portheimka.
Josef Porges z Portheimu (A.Dvořák, olej na plátně, 1845)

Mojžíš (Moses) a Leopold (Loew) Juda Porgesové

V raném období průmyslové revoluce bylo odvětví kartounářství - tedy potiskování bavlněných látek jedním z nejvíce prosperujících odvětví. V Praze a za hradbami jich bylo ve 30. letech asi dvacet. Všechny byly bez výjimky vlastněny židovským kapitálem.
Ve smíchovské továrně pracovalo někdy až 500 lidí. Poměry zaměstnanců byly zřejmě dost neutěšené. Směna trvala 12 až 14 hodin, začínalo se v 5 hodin ráno. Kvalifikovaní, lépe placení dělníci byli nuceni přibírat pomocné síly, které sami museli platit, a proto často zaměstnávali své ženy a děti od osmi let. Těmto dětem se říkalo "štrajchpudlíci"(z něm.anstreichen) a jejich práce spočívala v máchání kartonů ve vodě a roztírání barev. Také učedníci, jejichž učební doba závisela na zaměstnavateli, nedostávali až do vyučení žádný plat. Čerství absolventi měli poloviční plat než ostatní dělníci. Proto bylo také zaměstnáváno dvakrát tolik učňů než dělníků.
Skutečnou krizi pro dělníky z kartounek přinesla mechanizace. Potiskovací stroje, nazývané podle vynálezece Perrota perutinky, dokázaly zastat práci, kterou doposud vykonávalo 20 dělníků. Ze 100 dělníků se tak 95 stalo v podstatě zbytečnými. Zákonitě muselo nastat propouštění a drastické snižování mezd (až o 50%). Zjednodušení a urychlení výroby totiž paradoxně nepřinášelo nějaké výraznější zvýšení výroby, kterou bychom očekávali. Systém ochranářské celní politiky totiž expanzi na evropském trhu bránil.
V červnu 1844 se situace mezi dělníky a majiteli vyostřila. Po ohlášení snížení mezd byla vyslána šestičlená skupina zástupců dělníků v čele s Jos.Ulbrichem k Porgesovi. Žádali naivně původní mzdy a odstranění mechanizace podniku pod pohrůžkou stávky. Porges je doslova vyrazil a nevybíravým způsobem zdůraznil, že mu bude jen vhod, bude-li moci propustit na padesát dělníků. Po jistotě je navíc nechal všechny rovnou zatknout. V beznaději a hysterii se dělnictvo několika kartounek včetně svých rodin zmobilizovalo a zahájilo stávku. Ve dnech 19. a 20. 6. se asi tisícihlavý dav shromáždil na Smíchově k demonstracím. Demonstranti žádali na podporu svých požadavků i pomoc místodržícího arcivévody Štěpána. Té se vcelku pochopitelně nedočkali. Živelně tedy zlikvidovali strojní zařízení nejen v kartounce smíchovské, ale i v řadě dalších podniků. Docházelo k nechutným excesům, při nichž byl zbit a pomočen také dospělý Portheimův syn. Stávka dělníků na sebe rychle nabalila lůzu, která svůj hněv obrátila obecně proti všem židovským podnikatelům a obchodníkům, kteří byli biti a jejich obchody ničeny. Povoláni byli četníci i armáda. Protest nabíral hospodského charakteru. A v pivnicích, kde vznikaly i aktuální rýmovačky a písničky - "Všichni páni tancovali, mezi nima Porges, městský hejtman vyskakoval, že bude mít pšoures" - bylo také nakonec pozatýkáno přes 500 stávkujících dělníků. Soud s nimi proběhl hromadně a velmi urychleně, neboť nikdo nestál o protahování této záležitosti. Ani židovští podnikatelé, ani vrchnost, která nepřekročila stín antisemismu. Vše vlastně skončilo domluvou. Továrníci sem tam pozvali vzbouřence na pivo, proklamativně slíbili zlepšení poměrů, nepatrně (a dočasně) zvýšili mzdy a dělníci se vrátili do práce.
Stávka zaměstnanců kartounek byla prvním otevřeným konfliktem dělnictva s kapitalisty i státní mocí u nás a jako taková byla samozřejmě ideologicky využívána socialistickými interpretacemi dějin.
Za uvedení jistě stojí skutečnost, že dělníci sousední Příbramovy kartounky se vzpoury neúčastnili. Dav svých kolegů odmítli s tím, že se jim až tak špatně nevede. Příbram s dělníky pravidelně komunikoval a poskytoval i jistou sociální podporu nemocným a nuzným.
V roce 1872 byla Porgesova kartounka sloučena s Příbramovou v jediný podnik řízený akciovou společností Prag-Smichower Karttun-Manufactur. Součástí podniku byla také tkalcovna. V té době pohánělo 29 parních strojů celkem 32 válcových tiskacích strojů a plných 1026 strojů tkalcovských.
Kartounka byla zlikvidována na počátku 20.století. Pozemky byly odprodány městu na stavbu činžovních domů.

Požár Portheimovy kartounky 29.2.1872 (F.Chalupa)


"Můj otec byl tiskařem kartonů. Nesmíte zapomenout, že tento druh lidí vedl tenkráte také zvláštní život, o jakém nynější tovární dělníci nemají ani pojmu. Tiskaři vydělali slušný peníz a vlastníky továren v pravém slova smyslu terorisovali. V tu dobu, jakož i později, a sice do doby, kdy zavedeny byly v továrnách stroje, záviseli továrníci od dělníků a nikoli dělníci od továrníků jako nyní. Tiskaři pracovali, kdy se zlíbilo jim, a nikoli, kdy přál si tak vlastník továrny, který se vůbec nikdy nesměl odvážit dáti nějaký rozkaz, nýbrž vždy musil slušně a mnohdy dosti důtklivě prositi, než vrátili se zpupní dělnící do práce. Příčinou toho byl nedostatek pracovních sil. Tiskaři zřídkakdy pracovali celý týden. Obyčejně si dali v sobotu vyplatit mzdy a zasedli v celých sborech do hospod, odkud se nehnuli, až propili poslední groš, takže skoro vždy teprve ve středu nebo ve čtvrtek začali znovu pracovat.Vedli tudíž život pustý a divoký, a není divu, že nestrpěli mezi sebou druha, který by byl vedl život spořádaný a pracoval snad, když většina popíjela. Otec můj musil se podrobit disciplíně, v které spočívala síla dělnictva tehdejší doby oproti továrníkům." (Jakub Arbes: Šílený Job, 1879)

"Smíchov to byla také chudina. Spousta ubohých a ponížených lidí, kterým nezáleží na ničem, kteří nemají o nic zájem, jen jak by sebe a děti udrželi naživu. Pobledlí v tvářích, vychrtlí, udření, ženy v nejchudších kartounových sukních, muži v šatech záplatovaných, neholení a zarostlí... (...) Z kartounky to páchlo ohavně barvami strojově vtiskovanými na laciné kretóny a odtud vycházeli dělníci a dělnice, jejichž ruce a někdy i obličeje nesly stopy ohavných barev..." (Jiří Karásek ze Lvovic: Ztracený ráj, 1938. Popisuje zde Smíchov v letech 1876-1890)


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 toth toth | 18. dubna 2007 v 19:01 | Reagovat

hm , velmi zajímavé - jak byl ten proletariát roztaženej ...

2 Gabriela Kalinová Gabriela Kalinová | E-mail | 22. května 2010 v 7:34 | Reagovat

Děkuji za zajímavý článek, dopněný pěknými fotografiemi. Zajímám se o dějiny Smíchova v souvislosti s Malostranským hřbitovem, a tak mne jakákoliv informace potěší.
Jinak je zajímavé, co je na světě blbců..
S pozdravem
G. Kalinová

3 toth toth | 22. října 2010 v 21:57 | Reagovat

Pí Kalinová - jestli tím blbcem ráčíte myslet mě, tak si ještě jednou přečtete toto:

"Tiskaři zřídkakdy pracovali celý týden. Obyčejně si dali v sobotu vyplatit mzdy a zasedli v celých sborech do hospod, odkud se nehnuli, až propili poslední groš, takže skoro vždy teprve ve středu nebo ve čtvrtek začali znovu pracovat. "

Takže - KDO je blbec teď ?

4 Jana Jana | 11. ledna 2011 v 11:29 | Reagovat

Dobrý den, potřebovala bych zjistit, zda na Smíchově existovala "tiskárna látek" Berhard Schulhof, cca 1864-konec 19. století. Mohla existovat i v Karlíně (mám totiž dva rozporuplné údaje). Pomůžete mi, díky Jana M.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama