Nejstarší dějiny Smíchova

19. srpna 2006 v 18:14 | zh |  Nejstarší dějiny
"Rozlehlá rovina po levém břehu Vltavy mezi Petřínem a kopečkem Zlechovským skládá se ze starého naplavení hlíny cihlářské a štěrku, usazeného na břidlicích a vápencích. Jako pak vykopané kosti mamutovy, zuby nosorožců aj. svědectvím jsou o pradávném tu živočišstvu, tak bronzy v staveništi nádraží západní dráhy l.1861 nalezené, i rozsáhlá popeliště za stavby dráhy buštěhradské objevená, důkazem jsou bývalého té krajiny zalidnění v dobách paměti lidské nepřístupných."
(Zoubek: Smíchovské upomínky historické, 1875)


Rozlehlý prostor dnešního Smíchova je ohraničený na východě Vltavou, na jihozápadě osadami vzniklými dříve než Smíchov- Zlíchovem, Hlubočepy, Jinonicemi, Košířemi, Břevnovem a Střešovicemi a na severozápadě prudkými svahy vrchu Petřín a Malou Stranou. Petřín důrazně vymezující hranici Pražských měst byl až do pol.14.století hustě zalesněný. Těžil se tu kámen a někde tu bývalo i popraviště. Na severní straně vrchu snad bývalo žároviště, kde se uctívali pohanští bohové (odtud název Pohořelec), proto si místo vysloužilo lidové pojmenování V pekle. Opačný smíchovský jižní svah, pod nímž vznikla dnešní Kinského zahrada, se starodávně nazýval V Ráji.

Mezi vrchem Petřínem a břehem řeky Vltavy ­ na rovině ploché a krásné, jak se píše ve Zbraslavské kronice, byl zbudován improvizovaný dřevěný "palác" pro obrovskou korunovační hostinu krále Václava II. Psal se rok 1297 a dosud bezejmenné místo na levém břehu Vltavy s plnou slávou začalo psát své dějiny.

"Roku 1297, v 26. roce svého věku, dal se král Vácslav teprv korunovati na své království české. Stalo se to se slávou a nádherou, která spůsobila obdivení v blízkých i dalekých zemích. Osmadvadcet knížat z rozličných zemí sousedních dalo se ke cti krále Vácslava nalézti k této slavnosti v Praze; mezi nimiž zejména Albrecht rakouský, Albrecht vévoda saský, dva markrabí Brandenburští, Herman a Otto, markrabí Fridrich míšenský, Jindřich Hlohovský a Bolek Svídnický ze Slezska. Arcibiskup Mohučský Gerhart, co metropolita nad Čechy, přijel, aby vykonal vsazení koruny na hlavu Vácslavovu. Všech hostí, domácích i cizích, počítalo se o 191.000 koních. K slavným hodům bylo vystaveno veliké stavení dřevěné, skvostně ozdobené, na lukách, kdež nyní rozprostírá se Smíchov; v nesčíslných stanech okolo ubytovali se hosté; město a okolí rozléhalo se od slavností a radovánek, na jaké jen kdo pomyslil; jídla a pití byla největší hojnost; na Novém trhu v Praze u sv. Havla teklo víno ze studně; rovněž byla největší skvostnost a nádhera v oděvích." (Václav Vladivoj Tomek:Děje království českého)





Řídce obydlené území si získalo nejprve prosté označení Zahrady. Všude kolem byly totiž dlouho pouze zelené plochy využívané k zemědělským účelům. Jen naproti Vyšehradu na Zlíchově se na skále tyčil legendami o dívčí válce opředený hrad Děvín, který zmiňuje už Kosmas (před 1125). Hrad patřil ve 14.století Štěpánovi z Tetína, ale už r. 1437 byl zbořen jako zpustlé sídlo lupičů. Rozvaliny hradu posloužily roku 1553 jako ideální terč pro cvičné střelby z nového hmoždýře z Vyšehradu. Ještě počátkem 19.století tu ale přesto zůstávaly zbytky zdí, ty však prý byly rozebrány lidmi z okolí, kteří věřili, že použitím kamenů z Děvína jim bude zaručen dobrý grunt. Vypráví se i pověst vztažená k dávným bojů žen proti mužům. Děvín prý rozebraly ženské a kameny dávaly pod práh svých příbytků, aby jim muži splnili každé jejich přání. Dnes hrad připomíná kromě dosud patrných valů jen místní název.

Děvín, v pozadí Vyšehrad (rytina z Ebertovy Vlasty, 1829)

Blíže k Menšímu Městu pražskému se pod vrchem Petřín rozprostírala osada Újezd, která bývala rozlehlejší než dnes a zahrnovala pozdější centrum Smíchova. Osadě dominoval snad už od počátku 11.století románský kostelík sv.Jakuba. V místech dnešního Arbesova náměstí stál tento kostel, ač přestavěný, až do r.1891. Svatojiřské jeptišky by ho zde jistě nezbudovaly, kdyby tu bylo liduprázdno.V místech kostelíka tedy žilo zřejmě více lidí, kteří tu měli v sousedství církevních statků svá světská obydlí, obdělávali půdu, pole a louky, pracovali ve mlýnech na Vltavě. Na území dnešního malostranského Újezda stál ještě kostel sv. Jana Evangelisty "Odraného" při dvoře probošta mělnického v dnešní Mělnické ul. a dvůr Cisterciáků v Plasech vymezený zhruba dnešní ulicí Plaská a Kinského sady.

Ke vzniku názvu Smíchova se váže hned několik pověstí.
Když Horymír přeskočil na Šemíkovi hradby Vyšehradu a přeplaval Vltavu, vystoupil na levý břeh, obrátil se směrem k Vyšehradu a dlouho se smál z radosti, že se zachránil.
Jinde se připomíná bojovná Vlasta, která se vysmívala uprostřed bitevního pole poprvé poraženým bojovníkům Přemysla. Podle Václava Hájka z Libočan (1541) se tu prý smáli zlí duchové Ronovičovi (Rohovicovi), který se tu měl r.814 v lese sám oběsit na dubu. Ronovič z Vršovic měl spravovat zem do uzdravení knížete Vojena. Vládl však krutě, a tak byl vyhnán. Působil pak na Žatecku v podstatě jako loupežník s tužbou převzít opět otěže moci nad knížectvím. Vojen ho však lapil a přinutil, aby sám nad sebou vykonal ortel smrti za své nesčetné hrůzné skutky.
Další vyprávění má za to, že Smíchov byl původně Smíkov, přesněji Zmykov podle majitele Zmyka, od něhož pozemky koupil Jan zvaný poté Smíchovský.
Opodstatněný může být výklad některých jazykovědců, kteří název odvozují od starobylého osobního jména Směch (Smiech). Smíchov by tedy znamenal "Směchův dvůr". Je známo, že smíchovské pozemky odkoupil Jan Lucemburský pro stavbu kartuziánského kláštera od Temla z Hory, ale ten jistě nemusel být prvním majitelem.
Dnes se za nejracionálnější považuje výklad, podle něhož je Smíchov pojmenován od dočasně smíchaných osadníků na rozparcelovaných polnostech kartuziánského kláštera.









 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tues tues | Web | 20. června 2015 v 19:59 | Reagovat

profireal půjčky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama