Barokní městská fortifikace

24. srpna 2006 v 13:08 | zh
Po neblahé zkušenosti se snadným průnikem Švédů bylo r.1649 započato s přestavbou fortifikace. Každých 180-230 m byla linie chráněna zděnými čtyřbokými bastionovými fortifikacemi. Újezdskou bránu chránil bastion č.III sv.Dominika. Stavbu zahájil stavitel Santino de Bossi. Později se na ní podíleli další italští odborníci jako Carlo Lurago a Domenico Agostoni. Definitivní podobu získaly barokně přebudované újezdské hradby až v 18.století. Újezdskou branou vedl velký průjezd pro jezdce a povozy a po stranách dva malé průchody pro pěší. V průjezdu byla tzv.vlčí jáma v době míru krytá trámy a prkny. Ve vrcholu klenby byly navíc otvory, kudy se vrhalo kamení a lila žhavá smůla. Nepřítel tudy prakticky nemohl proniknout. Portály pro chodce byly zabezpečeny padacími můstky. Bránu chránil předsunutý bastion. Dřevěný most přes hluboký příkop vedl nejprve do bastionu a až z něho do hlavní brány. Po stranách hlavního portálu Újezdské brány byla pěkná sochařská výzdoba Adama Kulicha, Jeronýma Kohla a Ottavia Mosto. Jednalo se o sochy českého lva a rakouského dvouhlavého orla (dnes jsou vsazeny do fasády Muzea hl.m.Prahy na Florenci). Brána se denně otvírala o páté hodině ranní, zavírala se v devět hodin večer.
Přeměna Prahy v státní pevnost si vyžádala stavbu budov pro pobyt stálých vojenských posádek. V letech 1707-1712 byla vybudována v těsném sousedství Újezdské brány podle plánů A.Luraga Újezdská kasárna. Právě zde se r.1772 narodil Jan Neruda. V době míru zde bylo ubytováno 700-800 mužů. R.1932 byla kasárna zbořena.
Význam pražského opevnění upadl po napoleonských válkách. Z bezpečnostních důvodů dlouho holé svahy Petřína postupně zarostly náletovou vegetací a český místodržící se rozhodl z Petřína učinit městský park (1842-44). Zanedbanou jižní stráň na Smíchově, tedy už vně opevnění zakoupil Rudolf Kinský pro stavbu svého reprezentativního sídla se zahradou. Při stavbě nové silnice od Smíchova r.1862 došlo k zazdění barokní Újezdské brány, k částečnému zasypání příkopu a vybudování víceméně symbolické novogotické brány členěné do tří stejně velkých průjezdů. Zdobily je osmiboké věžičky, ochoz s cimbuřím, zemské znaky a oslavný nápis "Franciscus Josephus I." Při nové parcelaci tohoto území bylo opevnění na Újezdě včetně zaslepené barokní i novogotické brány r.1891 zbořeno.

V úvodu romaneta Šílený Job popisuje Arbes systém újezdských bran městské fortifikace:

"Mírným poklusem vyjel čtyřspřežní povoz přes Oujezd a v několika minutách vjel do tmavé tunelovité brány, po které zbylo po levé straně nynější brány již jen zazděné torso. Projel tou branou, jejíž půdorys měl podobu latinského S, vjel na dřevěný most, vedoucí přes hradební příkop, pak přes prostranství, dělící obě brány od sebe, a hned nato zmizel v temnu brány druhé, taktéž esovité a tunelovité, která sice podnes stojí v celé své staropanenské kráse jako zbytek její sestřenky, ale majíc nyní po jedné straně vjezd zatarasený vraty a jsouc po druhé straně zazděná, neslouží více svému původnímu účelu.

Také touto branou projel povoz, aniž by byl změnil svou rychlost, vyjel pak na jiný dřevěný most, vedoucí přes druhý hradební příkop, a ve čtvrt minutě jej přejel.Koně se ocitli na prašné štěrkové silnici. Nezahnuli na erární silnici, nýbrž přímo směrem k vjezdu Kinské zahrady, který byl původně projektován a také proveden skoro v rovné čáře s vjezdem k mostu".

Arbes dále píše, že v té době se nedaleko vjezdu do Kinské zahrady, před domem, kterým počíná od Újezdské brány jedna z obou řad domů, tvořících hlavní třídu, nalézala prostorná, dřevěným zábradlím ohraničená zahrada. Úzkou uličkou šíře chodníku byla oddělena od jednopatrového domku, malé hospůdky. Košaté kaštany a staré akáty poskytovaly stín i v nejparnějšch dnech, a bývalo tu milé posezení, ačkoliv byla úprava zahrady v nejvyšší míře primitivní.Nikdy neprostírané stoly měly místo nohou pouhé do země zaražené kůly a místo židlí zde byly lavičky, taktéž jen holá prkna na kůlech. Ale pivo bývalo výborné-a za dne i podvečer tu bývalo hojně hostů, jejichž zábavě pranic nevadila zděná kaplička s dřevěným křížem s primitivní podobou Kristovou.Pod ním hořela červená lampička přezdívaná Krvavá bludička.
"Nedaleko Újezdské brány je místo zvané Lesíček, poblíž něho stojí zpustlý letohrádek Amerika hraběte Kaunice a Egenberk. Vedle něho byla zbudována Švandova aréna, jejíž herci chodí do Lesíčka do hospody U dělového kříže. Aréna byla dřevěná, bez střechy, takže když začalo během představení pršet, diváci otvírali deštníky. Bylo tam vše tak milé a primitivní. Opona nepřiléhala k zemi, takže dole bylo vidět boty zřízenců, kteří jí na kolečkách posunovali. Tento nedostatek časem zastřela podlouhlá zahrádka. Za květinami byly ukryté lampy, které zřízenec rozžínal klidně během představení, pokud se začalo stmívat. Hrály se hlavně veselohry a operety, nejvíce Offenbachovy a Suppéovy. V Lesíčku se odehrávaly také filipojakubské poutě. Byly tu kolotoče, střelnice, ateliér fotografa, zvěřinec s umořenou opelichanou zvěří, panoptikum, zpěváci jarmarečních písní..." (Jiří Karásek ze Lvovic:Ztracený ráj)
Prostor těsně za hradbami. Zcela vlevo vyčnívá kulatá Švandova aréna, vedle ní bývalý Eggenbergův letohrad přebudovaný na hostinec.

Současnost

Původní Karlovy hradby (tzv.Hladová zeď) spadající až k zástavbě na dnešním Újezdě
Pozůstatky barokního opevnění
Tudy vedly městské hradby. Újezd, pod někdejšími Újezdskými kasárnami.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama